Alfons Mucha se narodil 24. července v jihomoravských Ivančicích pod rakouskou nadvládou.

Jeho otec, Ondřej Mucha, pracoval jako soudní zřízenec a jeho matka, Amálie (rozená Malá), byla vychovatelkou ve Vídni.

Mucha měl dvě nevlastní sestry z otcova předchozího manželství a brzy se rodina rozrůstá o dvě mladší sestry Annu a Andělu.

3. července pruská armáda poráží tu rakouskou v bitvě u Hradce Králové (dnes u Sadové). Tato bitva se odehrávala 160 km od Ivančic a je rozhodující bitvou prusko-rakouské války. Byla do té doby vůbec největší válkou v Evropě co do počtu vojáků a zanechala za sebou velké množství mrtvých, raněných nebo pohřešovaných, téměř 9 000 na straně Prusů a více než 44 000 na straně Rakušanů.

Pod německou okupací dochází v Ivančicích také k vypuknutí epidemie cholery, takže hrůzný počet obětí na životech ještě narůstá.

Mladý Mucha se zděšením sleduje, jak vyhublá těla končí ve společných hrobech na okraji města.

Ve věku 12 let dostává Mucha stipendium jako sborista chrámu sv. Petra a začíná navštěvovat brněnské slovanské gymnázium.

Potkává zde zástupného sbormistra a budoucího skladatele Leoše Janáčka (1854–1928).

Pro své nedostatečné akademické výsledky je Alfons Mucha vyhozen ze školy.

Po cestě zpět do Ivančic, kde mu otec zajistil pracovní místo úředníka u městského soudu, navštěvuje Mucha přítele v Ústí nad Orlicí.

V malém kostele, pravděpodobně v kostele sv. Václava v Letohradu, spatřuje fresku ve stylu českého baroka, kterou namaloval místní malíř Jan Umlauf (1825–1916). Je prací zcela okouzlen. Stejně jako myšlenkou, že i současní umělci jsou schopni si malbou vydělat dostatek peněz k živobytí. Rozhoduje se tak, že se stane profesionálním umělcem.

Alfons Mucha podává přihlášku na Akademii výtvarných umění v Praze, ale není přijat, a proto pokračuje v administrativní práci a čím dál tím více se zabývá výtvarnými pracemi pro místní časopisy a divadla.

Ve věku 19 let je Mucha přijat do učení na malíře divadelních dekorací ve vídeňské firmě Kautsky-Brioschi-Burghardt, která se designem divadelních prostor zabývá.

Během svého pobytu ve Vídni se Mucha hlásí na večerní hodiny umění a navštěvuje množství galerií a výstav současného umění. Obzvláště okouzlen je prací rakouského umělce Hanse Makarta (1840–1884).

Rozsáhlý požár ničí vídeňskou scénu Ringtheater a má na svědomí téměř 400 obětí. Divadlo je jedním z nejdůležitějších klientů firmy Kautsky-Brioschi-Burghardt, která se tak dostává do vážné finanční ztráty a několik zaměstnanců včetně Muchy je propuštěno.

Mucha opouští Vídeň a míří do Mikulova na jižní Moravě. Začíná se věnovat malbě portrétů lokálních společenských osobností.

V Mikulově si jeho práce všimne místní hrabě Karl Khuen-Belasi, který ho pověří vyhotovením dekorativní malby v jeho hlavní rezidenci na zámku Emmahof. Posléze dostává za úkol také další malby pro hraběte Egona (Karlův bratr) na jeho sídle Gandegg v Tyrolsku. Tyto zakázky jsou Muchovými prvními velkými pracovními úkoly, které položily základy pozdějším daleko rozsáhlejším projektům, jako byl například pavilon Bosny a Hercegoviny na Světové výstavě v Paříži v roce 1900.

Díky finanční podpoře hraběte měl Mucha možnost získat formální umělecké vzdělání v Mnichově a Paříži. Hrabě doprovází Muchu do Itálie, kde navštěvují Benátky, Florencii, Bolognu a Miláno.

Jak Mucha později uvedl, hrabě byl pro něj velkou morální autoritou.

Díky finanční podpoře hraběte Khuena-Belasiho začíná Mucha studovat v Mnichově na Akademie der Bildenden Künste (Akademie výtvarných umění), kde zůstává dva roky. Mnichov je v té době důležitým centrem malby a vizuálního umění a mnichovská akademie je druhou v pořadí co do mezinárodního významu za akademiemi v Paříži a Düsseldorfu.

Mucha zde poznává své spolužáky – české studenty Karla Maška a Luďka Marolda a ruské malíře Davida Widhopffa a Leonida Pasternaka.

Během svého pobytu v Mnichově se Mucha stává aktivním členem a posléze předsedou nově vzniklého spolku Škréta, který sdružoval studenty umění původem ze střední a východní Evropy, kteří v Mnichově žijí.

Skrze rodinné kontakty dostává Mucha zakázku namalovat velký oltářní obraz pro kostel svatého Jana Nepomuckého v malé české komunitě ve městě Pisek v Severní Dakotě. Oltářní malba zobrazuje dva svaté, kteří jsou mezi Čechy velmi oblíbení – bratry Cyrila a Metoděje.

Na podzim se Mucha vydává do Paříže společně se svým přítelem výtvarníkem Karlem Maškem.

O pokrytí Alfonsových výdajů na školné a živobytí se postaral hrabě Karl Khuen-Belasi, a tak může Mucha začít docházet na Académie Julian, kde studuje pod vedením akademických malířů Lefèbvreho, Boulangera a Laurense. Julianovu akademii založil v roce 1877 Rodolphe Julian, studentům nabízí akademickou průpravu v kresbě a malbě prostřednictvím živých lekcí s nahými modely. Je oblíbená u studentů z Francie i zahraničí a je jednou z mála škol, které přijímají také ženy.

Během Muchových studií na akademii vzniká okolo jeho spolužáka Paula Sérusiera skupina mladých malířů, kteří si říkají Les Nabis (nabisté). Nabisté věří, že umění stojí na stejné úrovni jako design. Spolupracují proto s designéry a nakladateli a vyrábí scénografie, tapety, textilie, keramiku i vitráže.

Mucha nastupuje na Académie Colarossi a stěhuje se na ubytovnu na Rue Bara 1 v Latinské čtvrti.

Académie Colarossi byla založena italským sochařem Filippem Colarossim. Nachází se na Rue de la Grande-Chaumière 10, tedy jen několik ulic od Muchovy ubytovny. Colarossiho akademie, stejně jako Julianova, poskytuje studentům alternativu ke konzervativnímu vzdělávání, jaké nabízí École des Beaux Arts.

Mucha je nucen opustit Colarossiho akademii, když ho hrabě Khuen-Belasi náhle přestane finančně podporovat.

Aby získal příjem, obstará si Mucha několik zakázek v podobě ilustrací pro francouzská a česká nakladatelství.

Díky polskému malíři Władysławu Ślewińskému se Mucha seznamuje s kavárnou Madame Charlotte Caronové jménem Crémerie, která se nachází přesně naproti Colarossiho akademii. Tam se místní studenti, kteří mají hluboko do kapsy, mohou najíst na dluh a platit svými malbami.

V tom samém roce se Mucha přestěhuje do pokoje nad kavárnou na Rue de la Grande Chaumière 13.

V průběhu let navštěvuje Crémerie řada umělců, hudebníků, skladatelů a spisovatelů včetně Paula Sérusiera, Paula Gauguina, polského výtvarníka Stanisława Wyspiańského a švédského dramatika a spisovatele Augusta Strindberga.

Mucha začíná pravidelně přispívat do časopisu Le Costume au théâtre et à la ville, který vydává Lemercier a který obsahuje kresby divadelních kostýmů. V tomto časopise je otištěna jeho první kresba Sarah Bernhardtové v roli Kleopatry.

Pařížské nakladatelství Armand Colin přijímá Muchu jako ilustrátora.

Bylo založeno v roce 1870 a je jedním z prvních nakladatelství, které začalo vydávat vysoce kvalitní školní učebnice po zavedení povinné školní docházky ve Francii.

V průběhu let pracoval Mucha na zakázkách jako byly například Scènes et Épisodes de l'Histoire d'Allemagne Charlese Seignobose ve spolupráci s Georgem Rochegrossem nebo nakonec nerealizovaná Scènes et Episodes de l’Histoire d’Espagne.

Mucha začíná ve svém ateliéru dávat hodiny kresby. Tyto kurzy, kterým se začalo říkat „Cours Mucha“, jsou tak úspěšné, že je Mucha později vyzván, aby učil na Colarossiho akademii. Od roku 1898 vede také kurz kreslení na Académie Carmen Jamese McNeilla Whistlera. 

Mucha poprvé vystavuje na pařížském Salonu, který se odehrával v Palais des Champs Elysées.

Výběr jeho ilustrací ke knize Xaviera Marmiera Les Contes des Grand-Mères (1892) dostává čestné uznání.

Poté, co se krátce setkali u Madame Charlotte v roce 1891, nabízí Mucha Paulovi Gauguinovi, který se právě vrátil z dvouletého pobytu v Polynésii, aby s ním sdílel ateliér na Rue de la Grande Chaumière 8.

Gauguin zde pracuje na přípravě výstavy pro prostory Galerie Durand-Ruel.

Poté, co si fotografování vyzkoušel s vypůjčeným fotoaparátem při pobytu ve Vídni, rozhodne se Mucha koupit si fotoaparát pořizující fotografie ve formátu 10 x 13 cm.

Od této chvíle se fotografie stává nepostradatelnou součástí jeho života jak při přípravě uměleckých děl, tak jako samostatný zdroj obživy.

Po dva roky pravidelně navštěvuje švédský dramatik a spisovatel August Strindberg kavárnu Crémerie Madame Charlotte.

Skrze Strindberga poznává Mucha mysticismus a okultismus, které budou mít velký vliv na jeho život i dílo.

Mucha dostává od nakladatele Lemerciera zakázku na návrh speciální vánoční a novoroční přílohy časopisu Le Gaulois, včetně článku o ztvárnění Gismondy Sarah Bernhardtovou v divadle Théâtre de la Renaissance.

Muchův plakát Gismondy visí od 1. ledna na plakátovacích plochách napříč Paříží a způsobuje všeobecný rozruch.

Sarah Bernhardtová, přední pařížská herecká hvězda, podepisuje s Muchou šestiletou smlouvu na navrhování plakátů, jevištní scénografie a kostýmů. 

Mucha se setkává s bratry Lumièrovými a účastní se jejich kinematografických experimentů, například studia pohybu rostlin.

Zatímco veřejné instituce začínají ztrácet své výhradní právo v uměleckém prostoru, nezávislé umělecké skupiny hledají způsob, jak propagovat svou práci a dávat ji do oběhu. Spisovatel Léon Deschamps začal v roce 1889 vydávat měsíčník La Plume, který obsahuje básně, povídky, recenze výstav a ilustrace avantgardních umělců. Mezi jeho přispěvatele patřili umělci jako např. Bonnard, Grasset, Toulouse-Lautrec a Ensor.

Časopis organizoval ve svých prostorách také pravidelné výstavy známé jako Salon des Cent. Mucha je také přizván, aby do časopisu přispíval a navrhl plakát k 20. Salon des Cent.

Jak La Plume, tak Salon des Cent hrály nepostradatelnou roli v propagování plakátu jako samostatného prostředku uměleckého vyjádření.

Imprimerie Champenois, jedna z nejvýznamnějších tiskařských firem mezi lety 1880 a 1910, bere Alfonse Muchu pod svá křídla.

Nejdražší plakáty se tisknou na satén, pergamen nebo japonský papír, ale zákazníci si mohou objednat i dostupnější verze tištěné v osmi barevných odstínech na tvrdý papír.

Mucha se stěhuje do ateliéru na Rue du Val-de-Grâce č. p. 6. Ateliér těží z přítomnosti velkého okna a skleněného stropu. Dodatečné světlo vylepšuje podmínky nejen pro malování, ale také pro fotografování, Muchova fotografická tvorba se tak výrazně rozrůstá.

Ve stejné budově má ateliér také sochař August Seysses. Právě po setkání s tímto umělcem začíná Mucha experimentovat se sochařstvím a s pastely.

V reakci na popularitu Muchových plakátů začíná Imprimerie Champenois představovat jeho práci na dalších formátech včetně dekorativních panó, kalendářů, pohlednic, divadelních programů a jídelních menu.

Tiskařská firma také uděluje licenci na Muchovy návrhy a ilustrace společnostem a publikacím napříč Evropou a Severní Amerikou.

Mucha má svou první samostatnou výstavu v Galerie de la Bodinière na ulici Rue St Lazare 18.

Obsahuje 107 děl a úvod k výstavnímu katalogu sepisuje Sarah Bernhardtová.

Mucha dostává pozvání připravit samostatnou výstavu svých 448 děl v Salon des Cent.

Výstava se odehrává v prostorách časopisu La Plume na ulici Rue Bonaparte 31 v šestém pařížském městském obvodě.

Při příležitosti této výstavy připravuje La Plume speciální vydání.

V následujících dvou letech jsou Muchova díla vystavena ve Vídni, Praze, Budapešti, Mnichově, Bruselu, Londýně, New Yorku a mnoha dalších městech.

Mucha se stává novým členem pařížské zednářské lóže.

Rakousko-uherská vláda zadává Muchovi vytvoření výzdoby na Světovou výstavu v Paříži v roce 1900.

V rámci příprav na tuto zakázku dotuje Muchovi rakouská vláda cestu po Balkáně. Právě během této výpravy se v Muchovi rodí myšlenka vytvořit Slovanskou epopej.

Georges Fouquet je synem jednoho z nejúspěšnějších pařížských klenotníků Alphonse Fouqueta. V roce 1895 přebírá otěže rodinného podniku a pouští se do zkoumání nových a invenčních výrazových prostředků v klenotnickém umění.

Na výstavu v roce 1900 je Fouquet odhodlán připravit zcela novátorskou kolekci. Aby toho mohl dosáhnout, rozhodne se získat pomoc Alfonse Muchy, který předvedl svůj talent v oboru klenotnictví na kresbách šperků v rámci svých plakátů.

Tato spolupráce zaznamená nebývalý úspěch a je počátkem tříletého partnerství. Mucha a Fouquet společně redefinují šperkařský design. Vůbec poprvé se výběr materiálu řídí jeho estetickou, spíše než finanční hodnotou.

Kromě práce pro rakousko-uherskou vládu je Muchovo dílo součástí řady dalších expozic na Světové výstavě.

Jeho výzdoba pavilonu Bosny a Hercegoviny vyhrává stříbrnou medaili a Mucha je za svůj přínos říši jmenován rytířem Řádu Františka Josefa I.

Mucha získává řád Čestné legie francouzské vlády za svůj přínos v rámci Světové výstavy v Paříži. V tom samém roce je vybrán jako člen České akademie věd a umění.

Mucha doprovází svého přítele Augusta Rodina do Prahy. Navštěvují zde Rodinovu výstavu v novém pavilonu spolku Mánes navrženém Janem Kotěrou. Předtím než Rodin odjede do Vídně, vydávají se s Alfonsem také na Moravu.

O několik let později daruje Rodin Muchovi malý bronzový odlitek Les Damnées (Prokleté). 

Muchova práce je součástí První mezinárodní výstavy moderního dekorativního umění v Turíně.

Součástí této výstavy jsou také dvě díla, která byla vystavena na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 – plastika La Nature (Příroda, 1900) a Hadí náramek (1899), který Mucha navrhl pro Sarah Bernhardtovou a vyrobil jej šperkař Fouquet.

Mucha se seznamuje s Marií (Maruškou) Chytilovou.

O 22 let mladší Maruška (1882–1959) je studentkou aplikovaného umění v Praze.

Během rodinné návštěvy Paříže povolává na pomoc svého strýce, významného českého historika umění Dr. Karla Chytila, aby jí zařídil hodiny umění u Alfonse Muchy. Mucha jim vychází vstříc a podporuje Marušku také v pokračování studií na Académie Colarossi. Každý den až do konce jejího měsíčního pobytu pak tráví společně. 

Díky pomoci a podpoře své přítelkyně baronky Rothschildové se Mucha poprvé vydává na cestu do Spojených států. Jeho příjezd se v Americe dostává na titulní stránky novin.

Během pobytu ve Státech se Mucha snaží rozběhnout novou kariéru jako malíř společenských portrétů, neboť věří, že tento lukrativnější způsob práce mu umožní získat prostředky potřebné na dokončení jeho životního díla, Slovanské epopeje.

Svou první zakázku dostává Mucha od barončiny příbuzné, paní Wissmannové, velice vlivné osobnosti tehdejší newyorské společnosti.

Mucha vyučuje kurzy malby, tzv. „Cours Mucha“, na newyorské škole užitého umění pro ženy.

Byla založena v roce 1892 filantropkou Ellen Dunlop Hopkinsovou a nabízí kurzy navrhování knižního obalu, designu vitráží, textilií a tapet stejně jako lekce ilustrace. Muchovy kurzy probíhají každé úterý a mohou je navštěvovat jak muži, tak ženy. U studentů si získají velkou oblibu.

Během tohoto pobytu se Mucha spřátelí s prezidentem Rooseveltem a jeho rodinou.

Mucha se z New Yorku vrací zpět do Prahy a žení se s Maruškou.

Po líbánkách v malé vesničce Pec pod Čechovem v jižních Čechách se vrací do Států, ale tentokrát do Chicaga, kde dostává nabídku na pozici profesora na Institutu umění.

Mucha dostává zakázkou od Charlese Richarda Cranea, dědice R. T. Crane Brass and Bell Foundry (Craneova slévárna), namalovat portréty jeho dvou dcer, Josephine (Národní galerie Praha) a Frances (nedokončený). Mucha se s Cranem potkává na oficiální večeři na pomoc Rusku v roce 1904.

Crane projeví zájem o Muchův projekt Slovanské epopeje a představí ho Thomasi Woodrowu Wilsonovi, tehdy profesorovi na Univerzitě v Princetonu a budoucímu prezidentovi Spojených států (1913–1921), který sdílí jeho zájem o politické události ve střední Evropě. 

Muchova dcera Jaroslava se narodila 15. března v New Yorku.

Mucha dostává za úkol namalovat americkou herečku Maude Adamsovou v roli Jany z Arku v překladu Die Jungfrau von Orleans (Panna orleánská) Friedricha Schillera.

Maude Adamsová byla jednou z nejúspěšnějších a nejlépe placených hereckých hvězd té doby. Inscenace byla představena před zhruba dvěma tisícovkami diváků v jednom jediném slavnostním uvedení na stadionu Harvardovy univerzity.

Portrét sloužil jako plakát k inscenaci a Mucha měl na starost také návrhy kostýmů a scénografie.

Muchovi tráví dovolenou v Rosicích na jižní Moravě, Alfons zde tvoří první skici Slovanské epopeje.

Během pobytu jej město Praha žádá, aby pracoval na nástěnných malbách pro nově postavený Obecní dům.

Crane slibuje Muchovi finanční podporu projektu Slovanské epopeje.

Mucha se ze Spojených států vrací do Prahy, aby zde začal pracovat na Obecním domě. Dekorativní schémata obsahují malá panó, nástěnné malby a stropní malbu v Primátorském sále.

S nedávným Craneovým příslibem financovat Slovanskou epopej si Mucha najímá ateliér a byt na zámku ve Zbirohu v západních Čechách, který pochází z 12. století a měl původně podobu hradu. Jedním dechem přečte všechny dostupné knihy o slovanské historii a vypracuje seznam odborníků v oboru jako např. Ernest Davis, francouzský expert na toto téma, se kterým se setkává v Paříži v následujícím roce.

Mucha navštěvuje Dubrovník a ostrov Lopud na chorvatském pobřeží. Během pobytu v přítelově vile na tomto ostrově maluje první olejové skici Slovanské epopeje.

Na konci roku předává městu Praze první tři plátna: Slované v pravlasti (č. 1 cyklu), Slavnost Svantovítova (č. 2 cyklu) a Zavedení slovanské liturgie (č. 3 cyklu).

Mucha se vydává do Versailles studovat způsob zavěšování a osvětlení velkých maleb.

Účastní se vernisáže Armory Show v New Yorku a cestuje i do Chicaga, aby zde hovořil se svým mecenášem Cranem o Slovanské epopeji.

Vydává se také na výzkumnou cestu do Ruska, kde sbírá materiál na své čtvrté plátno z cyklu epopeje, Zrušení nevolnictví na Rusi (č. 19 cyklu). 

Mucha předává městu Praze Hájení Sigetu proti Turkům Mikulášem Zrinským (č. 14 cyklu), Bratrská škola v Ivančicích (č. 15 cyklu) a Zrušení nevolnictví na Rusi (č. 19 cyklu).

Muchův syn Jiří se narodil 12. března v Praze.

Jiří se později stane úspěšným spisovatelem a napíše biografii vlastního otce. Od šedesátých let dvacátého století pořádá několik retrospektivních výstav, které pomáhají oživit zájem o otcovu práci.

Mucha svěřuje další tři plátna Slovanské epopeje městu Praze: Milíč z Kroměříže (č. 7 cyklu), Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské (č. 8 cyklu) a Schůzka na Křížkách (č. 9 cyklu), které dohromady tvoří triptych Kouzlo slova.

Tisknou se první série československých poštovních známek, které navrhuje Alfons Mucha.

Mucha představuje dvě další plátna Slovanské epopeje městu Praze: Petr Chelčický (č. 12 cyklu) a Jan Ámos Komenský (č. 16 cyklu).

Mucha navrhuje pro Československý bankovní úřad stokorunovou bankovku, do oběhu se dostává 5. července. Následují další jeho návrhy na bankovky v hodnotě 1 000, 500, 50, 20, 10 a 5 korun, které se objevují mezi lety 1919 a 1931.

V pražském Klementinu probíhá první výstava Slovanské epopeje.

Tvoří ji těchto pět pláten: Slavnost Svantovítova (1912), Zrušení nevolnictví na Rusi (1914) a triptych Kouzlo slova (1916). 

Výstava dále putuje do Spojených států, kde na Institutu umění v Chicagu v jednom týdnu přiláká více než 53 tisíc návštěvníků.

Muchova Slovanská epopej je vystavena v Institutu umění v Chicagu.

Za pouhý týden ji navštíví přes 50 tisíc diváků.

Během toho, co Mucha pobývá kvůli výstavě v Americe, dostává spoustu zakázek včetně dvanácti přebalů měsíčníku Hearst’s International.

Brooklynské muzeum v New Yorku organizuje velkou retrospektivu Muchových 5 pláten Slovanské epopeje společně s 15 olejomalbami, 130 kresbami a jeho nejznámějšími plakáty.

Výstava má skvělý ohlas u kritiky a se zhruba 600 000 návštěvníky je také úžasným komerčním úspěchem.

Mucha daruje městu Praze další tři plátna Slovanské epopeje: Car Simeon Bulharský (č. 4 cyklu), Po bitvě na Vítkově (č. 11 cyklu) a Jiří z Poděbrad a z Kunštátu (č. 13 cyklu).

Mucha podniká výzkumné cesty na Balkán a do Řecka, kde navštěvuje poloostrov Chalkidiki a město Thessaloniki v severním Řecku a srbský ortodoxní klášter Chilandar na hoře Athos.

Mucha dokončuje další tři plátna Slovanské epopeje: Král Přemysl Otakar II. (č. 5 cyklu), Korunovace cara srbského Štěpána Dušana na cara východořímského (č. 6 cyklu) a Po bitvě u Grunwaldu (č. 10 cyklu).

Mucha vydává knihu Svobodné zednářství u příležitosti 333. výročí narození Jana Ámose Komenského (1592–1670), duchovního zakladatele české lóže svobodných zednářů.

Poslední plátna Slovanské epopeje maluje Mucha ve školní hale v Praze: Mont Athos (č. 17 cyklu), Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou (č. 18 cyklu) a Apoteóza z dějin Slovanstva (č. 20 cyklu).

Mucha a Charles Richard Crane oficiálně přenechávají kompletní cyklus pláten Slovanské epopeje městu Praze při příležitosti 10. výročí vzniku Československa.

19 pláten Slovanské epopeje je vystaveno v pražském Veletržním paláci u příležitosti jeho slavnostního otevření v rámci oslav 10. výročí vzniku Československa.

Výstava nezahrnuje jedno nedokončené dílo – Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou.

Mucha dostává od banky Slavie zakázku na návrh vitrážového okna pro nedávno zrekonstruovanou novogotickou severní loď chrámu sv. Víta v Praze.

Mucha dokončuje nástěnnou malbu pro Spořitelnu v Nymburce s názvem Poddání Nymburka L. P. 1421 Bohu a Pražanům.

Mucha se s rodinou stěhuje do francouzského města Nice, kde se usídlí na dva roky.

Na doporučení francouzského prezidenta Raymonda Poincarého (1860–1934) je Mucha povýšen na důstojníka Čestné legie, což je jedno z nejvyšších vyznamenání ve Francii.

Muchova luneta Píseň, kterou vytvořil pro pražský sbor Hlahol a práci na ní započal již v roce 1921, je umístěna ve Velkém sále sídla Hlaholu v Praze.

Mucha začíná pracovat na novém projektu – triptychu podobných rozměrů, jako byla plátna Slovanské epopeje: Věk Lásky, Věk Moudrosti a Věk Rozumu. Triptych zůstává nedokončen.

Mucha dostává na podzim zápal plic a zpomaluje v práci.

Muchovy zednářské aktivity vzbuzují v Němcích podezření a v březnu je zatčen gestapem. Po několika dnech vyslýchání je propuštěn, ale jeho zdravotní stav se rychle horší. 

Mucha umírá 14. července. Je pohřben ve Slavíně na Vyšehradském hřbitově v Praze. Navzdory tomu, že Němci vydali zákaz shromažďování a veřejných projevů, český akademik umění Max Švabinský na Muchově pohřbu pronáší smuteční řeč velkému shromáždění lidí. 

Muchův syn Jiří si v Paříži bere za manželku svou první ženu Vítězslavu Kaprálovou, mladou českou komponistku.

Svazek trvá pouze dva měsíce, neboť Vítězslava náhle onemocní a předčasně umírá ve věku 25 let.

Během pádu Francie uniká Jiří na jih země do Agde spolu se zbytkem nově utvořené české armády.

Během německé okupace jsou plátna Slovanské epopeje uschována v podzemním skladu Českého národního archivu.

Jiří se stěhuje do Anglie, kde se připojuje ke Královskému letectvu, později se stává korespondentem BBC.

Na jaře potkává Geraldine (rozená Thomsen), skotskou skladatelku, a na podzim mají svatbu.

Jiří s Geraldinou se vrací do Prahy a nastěhují se k Marušce a Jaroslavě.

Slovanská epopej je přesunuta do dalších podzemních skladovacích prostor v Praze. Právě zde dochází během povodní k jejich poničení vodou. 

V Londýně se narodil jediný syn Jiřího a Geraldiny John.

Mluví se o možnostech, kam umístit plátna Slovanské epopeje, ale k žádnému rozhodnutí nedochází.

Plátna Slovanské epopeje jsou v lednu předána Okresnímu národnímu výboru Moravského Krumlova, aby zde byla na zámku uchována. Díla zůstávají ve vlastnictví města Prahy.

Jiří je komunistickou vládou zatčen za údajnou špionáž. Státní prokurátor požaduje trest smrti, ale Jiří je nakonec odsouzen k nuceným pracím v uranových dolech v Jáchymově.

Díky snahám Jiřího ženy Geraldine je Jiří z vězení propuštěn.

Devět zrestaurovaných pláten Slovanské epopeje je vystaveno v Rytířském sále a v kapli na zámku v Moravském Krumlově. Z prostředků města Moravský Krumlov je pak hrazeno restaurování zbývajících pláten.

Dvě retrospektivní výstavy děl Alfonse Muchy jsou ve stejnou dobu k vidění v Londýně: Art nouveau a Alfons Mucha ve Victoria & Albert Museum a dvoudílná výstava Alfons Mucha – art nouveau 1890–1913 v galerii Grosvenor a galerii Arthura Jeffresse. Retrospektivu ve Victoria and Albert Museum připravil Brian Reade a zaznamenala výrazný úspěch.

V Praze vychází první Muchova biografie – Alphonse Mucha: The Master of Art Nouveau, jejím autorem je syn Jiří a o překlad do angličtiny se postarala jeho žena Geraldine.

Pařížská knihovna Bibliothèque Forney uvádí výstavu s názvem Mistr moderního umění: Alfons Mucha (Un Maître De L'art Moderne: Alphonse Mucha).

Všech dvacet pláten Slovanské epopeje je vystaveno na zámku v Moravském Krumlově. Zámek se stává domovem pro Muchův dar národu až do roku 2011.

V knihovně College Library na univerzitě v Los Angeles v Californii probíhá výstava Muchových ilustrací jako součást mezinárodního roku knihy (International Book Year).

Mount Royal Station Gallery of the Maryland Institute, College of Art, Baltimore uvádí výstavu Mucha, tvůrce plakátů.

První monografie o Muchově fotografické práci – Alphonse Mucha Photographs, jejímž autorem je Graham Ovenden, vychází v Londýně (Academy Editions) a New Yorku (St. Martin’s Press).

Bruselské Musée Horta uvádí výstavu Muchových děl.

Grand Palais v Paříži hostí retrospektivní výstavu Muchových prací, kterou zorganizovalo Musée d'Orsay.

Jiří Mucha při této příležitosti daruje Francii několik děl.

Výstava dále putuje do Mathildenhöhe v Darmstadtu a do Národní galerie v Praze.

Noviny Tokyo Shimbun organizují první japonský retrospektivní průřez Muchovou tvorbou, který se po premiéře v Isetan Museum of Art v Tokiu přesune dále do měst Nagoja, Kjóto, Fukuoka, Kóbe, Jokahamy a Sapporo.

Kniha Alphonse Mucha: The Complete Posters and Panels Jacka Rennerta a Alaina Weilla je publikována v Paříži (Henri Veyrier) a ve švédské Uppsale (Hjert and Hjert).

Československá odnož PEN klubu byla založena v roce 1925 v Praze a sdružuje ta nejdůležitější jména české literatury.

Museum Fridericianum v Kasselu v západním Německu hostí výstavu Muchových děl.

Vdova po Jiřím Geraldine zakládá společně se synem a dědicem Johnem Mucha Trust a Nadaci Mucha.

Mucha Limited vzniká za účelem rozvoje a správy Muchových autorských práv a použití ochranných známek i značky Mucha.

Nadace Mucha organizuje svou první výstavu – Alphonse Mucha – v Barbican Art Gallery v Londýně.

Soustředí se především na Muchovo pařížské období a jeho proslulé divadelní a komerční plakáty z té doby. Na ukázkách šperků, plastik, architektonických a jevištních návrhů, titulních stran časopisů, přebalů knih i ilustrací, maleb, kreseb a fotografií mají návštěvníci možnost prostudovat široký záběr Muchovy práce.

Nadace Mucha uvádí výstavu Alfons Mucha: Pastely, plakáty, kresby a fotografie v Císařské konírně Pražského hradu.

Nadace Mucha se podílí na výstavě Alfons Mucha: Slovanská epopej, která probíhá v rakouské Kremži od července do října 1994.

Nadace Mucha se podílí na rozsáhlé retrospektivě, kterou organizuje Tokyo Shimbun Život a dílo Alfonse Muchy.

Výstava navštěvuje města Tokio, Kjóto, Šimonoseki, Čiba, Kóči, Kitami, Ósaka, Nagoja, Koriyama a Jokohama.

Nadace Mucha organizuje výstavu s názvem Alfons Mucha a kouzlo art nouveau v prostorách muzea Calouste Gulbenkian Museum v Lisabonu.

Výstava dále putuje do Museum für Kunst und Gewerbe v Hamburgu a do Hôtel de Ville na bruselském Grand-Place.

Nadace Mucha otevírá jediné oficiální muzeum věnované Alfonsi Muchovi, které se brzy stává nejnavštěvovanějším muzeem v České republice.

Veškerá díla v muzeu pochází ze sbírky Mucha Trust a muzeum přímo podporuje práci Nadace Mucha.

Nadace se podílí na velké putovní retrospektivě Muchových děl, kterou organizuje Art Services International. Výstava je k vidění v San Diegu, Seattlu, West Palm Beach, Raleighu, Tulse, Renu, Massachusetts a v Memphisu.

Záběr výstavy pokrývá celou Muchovu kariéru a nabízí přes stovku jeho nejdůležitějších maleb, plakátů, dekorativních panó, šperků, plastik, pastelů, kreseb a ilustrací.

Výstavu doprovází 352 stran dlouhý celobarevný katalog sepsaný mezinárodním týmem odborníků na Muchovu tvorbu.

Muchova fotografická práce figuruje ve třetím svazku edice Fototorst, která představuje historické i současné české fotografy (Torst, Praha).

Victoria and Albert Museum v Londýně organizuje souhrnnou výstavu Art Nouveau 1890–1914, která vede k přehodnocení tohoto uměleckého stylu. Zahrnuje řadu děl Alfonse Muchy a daří se jí „rehabilitovat“ intelektuální a umělecké dědictví stylu art nouveau a obhájit jeho pozici v rámci modernistických dějin.

Paul Greenhalgh, vedoucí výzkumného oddělení ve Victoria and Albert Museum a kurátor výstavy, tvrdí, že art nouveau byl prvním stylem, který byl masově propagován a prvním nesmělým pokusem vytvořit něco, co vypadalo moderně.

Výstava putuje do Národní galerie ve Washingtonu.

Nadace Mucha uvádí výstavu Alfons Mucha: Mistr art nouveau v prostorách City Art Centre v Edinburghu a Ferens Art Gallery v Hullu.

The China Post organizuje významnou retrospektivní výstavu Alfons Mucha – Okázalost art nouveau.

Putuje po Tchaj-wanu, nejprve do National Museum of History v Tchaj-peji, dále pak do Museum of Fine Arts v Kao-siungu a National Taiwan Museum of Art v Tchaj-čungu.

Výstava organizovaná Nadací Mucha, mnichovským muzeem Villa Stuck a berlínským Broehan Museum odhaluje Muchu jako mnohostranného umělce a představuje jeho úspěchy v malbě, fotografii, sochařství, kresbě či pastelech, stejně jako v návrhářství nábytku, designu přebalů knih, obalů výrobků a šperků ze všech fází jeho kariéry.

Japonská televizní společnost Nippon TV přináší ve spolupráci s Nadací Mucha velkou retrospektivní výstavu Alfons Mucha: Poklady Nadace Mucha, která obsahuje 240 děl, přičemž přibližně 100 z nich zapůjčila právě naše nadace.

Mezi lety 2004 a 2006 navštěvuje výstava šest měst: Takamacu, Tokio, Nagoja, Hamamacu, Macue a Ósaka.

Nejucelenější výstava Muchových prací v severní Evropě byla zorganizována Nadací Mucha ve spolupráci s Amos Anderson Museum v Helsinkách.

Výstava nabízí k vidění přibližně 190 děl ze sbírky Mucha Trust včetně grafických prací, dekorativního designu, pastelů, kreseb, olejomaleb, fotografií a šperků.

Výstava putuje do Finska (Helsinky, Turku), Dánska (Kodaň), Belgie (Liège), Švédska (Stockholm) a Polska (Varšava, Poznaň).

The Fundacio La Caixa organizuje ve spolupráci s Nadací Mucha velkou retrospektivní výstavu.

Alfons Mucha 1860–1939: Svůdnost, modernita a utopie zkoumá aspekty Muchova umění ve vztahu ke čtyřem všeobecným tématům – divadlu, kráse, tajemnu a modernitě.

Výstava putuje po šesti španělských městech: Barcelona, Madrid, Palma, Salamanca, Tarragona a Lleida.

Nadace Mucha se podílí na velké retrospektivní výstavě, která z vídeňské galerie Österreichische Galerie Belvedere, kde bude zahájena, dále poputuje do Musée Fabre v Montpellier a skončí v Kunsthalle Hypo Kulturstiftung v Mnichově.

Mezi nejpozoruhodnější exempláře výstavy patří rekonstrukce pavilonu Bosny a Hercegoviny ze Světové výstavy v Paříži (1900) a prezentace dvou monumentálních nástěnných maleb, které byly součástí Slovanské epopeje (1910–1926).

Nadace Mucha spolupořádá výstavu Alfons Mucha: Český mistr Belle Epoque, kterou uvádí budapešťské muzeum krásných umění Szépművészeti Múzeum a Moravská galerie v Brně.

Výstava se zaměřuje na motiv ženy v Muchově tvorbě a zkoumá témata jako například Sarah Bernhardtová (femme fatale), ženy na Muchových reklamních a uměleckých plakátech (femme commerciale et artistique), bohyně Slavie a další slovanské ženské postavy (femme symbolique).

Výstava je součástí budapešťského kulturního jara 2009 a oslavuje české předsednictví v Evropské unii v roce 2009.

Město Praha požaduje po Moravském Krumlově navrácení pláten Slovanské epopeje. Více než tisíc lidí se schází v Moravském Krumlově na protest proti plánovanému přesunu Muchova mistrovského díla pryč z města.

U příležitosti 150. výročí Muchova narození organizuje nadace putovní retrospektivní výstavu – Alfons Mucha: Apoteóza lásky.

Výstava je k vidění v Praze, v Kutné Hoře a v Ostravě.

Galerie hlavního města Prahy rezolutně přemisťuje plátna Slovanské epopeje z Moravského Krumlova do Prahy.

National Palace Museum v Tchaj-peji a Museum of Fine Arts v Kao-siungu pořádá výstavu s názvem Alfons Mucha – Art nouveau a utopie, která zobrazuje 178 významných Muchových prací sbírky Mucha Trust.

Expozice obsahuje Muchovy slavné plakáty z období fin de siècle a dekorativní práce, stejně jako jeho méně známé kresby, malby, pastely, šperky či fotografie.

Výstava zkoumá Muchovu snahu evokovat ve svých dílech duševní a spirituální utopii tím, že hledá rovnováhu mezi nebem, zemí a lidstvem. Skrze své návrhy pro dekorativní a komerční zakázky se Mucha pokoušel zachytit krásu a tajemno božského principu.

Geraldine Muchová, snacha Alfonse Muchy, umírá doma v Praze v pátek 12. října ve věku 95 let obklopena rodinou a přáteli.

Výstava Alfons Mucha: Inspirace art nouveau je prezentována jako zahajovací výstava při otevření Národního českého a slovenského muzea a knihovny – National Czech & Slovak Museum & Library v Cedar Rapids v Iowě.

Obsahuje 230 vzácných Muchových maleb, šperků, plastik a litografií a je první výstavou těchto rozměrů a tohoto formátu, která se ve Spojených státech po roce 1999 odehraje. Je také vůbec první výstavou tohoto typu na americkém středozápadě.