1. plátno cyklu Slovanská epopej: Slované v pravlasti (1912)

Mucha se rozhodl začít vyprávět své dějiny Slovanů v období mezi 4. a 6. stoletím. V té době se slovanské kmeny živily hlavně zemědělstvím, pobývaly v mokřadech na území ohraničeném řekami Vislou a Dněprem a Baltským a Černým mořem. Bez jakékoliv politické struktury, o kterou by se mohly opřít, byly jejich vesnice vystaveny neustálým útokům germánských kmenů ze západu, které zapalovaly jejich obydlí a kradly dobytek.

Dva mladí lidé, kteří se skrývají v křoví v předním plánu obrazu, zatímco na horizontu hoří jejich vesnice, jeden takový nájezd přežili. Strach a zranitelnost vyzařující z jejich tváří naléhavě prosí diváka o pomoc. Pohanský kněz, který má po bocích dívku a chlapce symbolizující válku a mír, se vznáší v pravém horním rohu kompozice. Tyto postavy předpovídají mír a svobodu, kterých Slované dosáhnou, až skrze válku získají nezávislost.