2. plátno cyklu Slovanská epopej: Slavnost Svantovítova (1912)

V období mezi 8. a 10. stoletím expandovali Slované směrem na západ. Ve městě Arkona na ostrově Rujána (nyní Rügen, Německo) si postavili chrám zasvěcený slovanskému pohanskému bohu Svantovítovi. Vždy na podzim se poutníci až ze Španělska vydávali k tomuto chrámu kvůli každoročním oslavám sklizně.

V roce 1168 zaútočili na Rujánu Dánové a chrám zničili. Poté, co byla baltská oblast germanizována, stal se Svantovít symbolem dřívější slávy pobaltských Slovanů.

Místo toho, aby se Mucha věnoval chrámu samotnému, soustředí se záměrně na oslavující poutníky v bílém ve spodní třetině plátna. Vypadá to, že si nevšímají bohů nad nimi, kteří bojují s přicházejícím nepřítelem vedeným tlupou vlků. Zlověstné nebe kontrastuje se sluncem zaplaveným výjevem pod ním. Mladá matka drží v rukou své dítě a s utrpením v očích pozoruje diváka, jako by si jen ona sama uvědomovala nevyhnutelnost zániku města.