V roce 1619 byl českým králem jmenován císař Svaté říše římské Ferdinand II. Jeho snaha o znovunastolení římskokatolické církve v převážně protestantské oblasti vedla ke vzpouře, která vyvrcholila v roce 1620 bitvou na Bílé hoře nedaleko od Prahy. 30 000 Čechů, kteří bránili náboženskou svobodu, bylo císařskou armádou krále Ferdinanda o 25 000 vojácích rozdrceno. 27 českých pánů, kteří byli do povstání zapojeni, bylo popraveno a protestanti dostali nařízeno buďto do tří dnů přejít na katolickou víru, nebo Čechy opustit.

Mezi nejslavnějšími náboženskými vyhnanci byl i Jan Ámos Komenský. Komenský byl jedním z duchovních vůdců jednoty bratrské. Věřil, že vzdělání je klíčem k pravé víře a jeho novátorský přístup k učení mu přinesl renomé po celé Evropě obzvláště mezi dalšími exulanty. Poslední roky svého života strávil v holandském Naardenu. Každý den chodil na dlouhé procházky podél pobřeží a když cítil, že se blíží jeho smrt, požádal, aby ho na pobřeží vozili v křesle.

Muchovu dílu dominují odstíny šedé a modré, které zachycují melancholickou povahu Komenského osamělé smrti na březích cizí země. Jeho truchlící stoupenci na něj zpovzdálí dohlíží a vzájemně se utěšují. Malé mihotající se lampičky poskytují mlhavou naději, že jednoho dne budou mít vyhnanci možnost vrátit se do rodné vlasti.