19. plátno cyklu Slovanská epopej: Zrušení nevolnictví na Rusi (1914)

Ačkoliv je toto plátno tematicky téměř nejbližší Muchově době, bylo jedním z prvních, které v rámci Slovanské epopeje dokončil. Mucha navštívil Rusko v roce 1913 a zjistil, že onen slavný slovanský národ a spojenec, kterého držel v takové úctě, byl ve skutečnosti sužován chudobou a utrpením a byl navíc citelně méně vyspělý než zbytek Evropy.

Když se vlády v roce 1855 ujal car Alexandr II., zavedl několik reforem včetně rolnické reformy roku 1861, která v Rusku zrušila nevolnictví. Podle Muchy přišla tato reforma příliš pozdě na to, aby přinesla nějaké ovoce.

Potlačený dav ruských rolníků bez jistoty, jak tato reforma zlepší jejich podmínky, s úzkostí upírá svůj zrak na úředníka, který předčítá nařízení. Chrám Vasila Blaženého a Kreml v pozadí jsou jen stěží rozpoznatelné kvůli hustému závoji mlhy, která zachycuje nejistotu daného okamžiku. Vzdálené slunce se prodírá mraky a nabízí slabý záchvěv naděje světlejších zítřků. Mucha do obrazu opět zasazuje postavu matky a dítěte, aby vyjádřil strach i naději spojovanou s budoucími generacemi.