Hrabě Khuen-Belasi zaujímá v Muchově životě speciální místo. Byl Muchovým prvním mecenášem (1883–1889) a hrál rozhodující roli v rozvoji jeho rané umělecké kariéry. Mucha se s hrabětem setkal na přelomu let 1882/1883 kousek od hranic s Rakouskem, v jihomoravském Mikulově. Mucha se tehdy snažil prorazit jako malíř portrétů, poté co přišel kvůli ničivému požáru o práci malíře kulis ve Vídni. Hrabě dal Muchovi za úkol vymalovat jeho zámeček Emmahof a také pozdní rodinné sídlo Khuenových, zámek Gandegg v Tyrolsku. Tyto zakázky byly pro mladého umělce prvními velkými pracovními úkoly, které položily základy jeho pozdějším, daleko rozsáhlejším projektům, jako byl například pavilon Bosny a Hercegoviny na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Díky finanční podpoře hraběte měl navíc Mucha možnost získat formální umělecké vzdělání v Mnichově a Paříži. Byl to také Khuen-Belasi kdo mu jako první představil ideu zednářství (zednářem se Mucha stal v roce 1898). Později napsal, že hrabě byl pro něj velkou morální autoritou.
Navzdory tomu, jak velkou roli hrabě v Muchově životě sehrál, vědělo se o jeho identitě (např. jeho pravé jméno) až do nedávna velmi málo, stejně jako o jeho vztahu s Alfonsem Muchou po roce 1889, kdy byla jeho podpora náhle ukončena. Nicméně díky podrobným informacím, které nám poskytl hrabě Conradin Khuen, pravnuk hraběte Khuena, nyní víme, že Muchovým mecenášem v období 1847–1896 byl hrabě Eduard Khuen-Belasi a že jeho náhlé rozhodnutí ukončit finanční podporu v roce 1889 mělo být varovným signálem, který měl umělce pobídnout k větší nezávislosti. Víme také, že Muchovo přátelství s rodinou Khuen-Belasi trvalo až do pozdějších let, i za hraběte Karla (1879–1963), syna hraběte Eduarda a dědečka hraběte Conradina. Záznamy v rodinné knize hostů (napravo) odhalují, že Mucha navštívil hrad Gandegg v roce 1912 a v roce 1925.