
Umělecké plakáty (46 děl)
Mucha se etabloval jako přední umělec v oblasti designu plakátů mezi lety 1895 a 1900. Během tohoto období se šest jeho plakátů objevilo v Les Maîtres de l'Affiche, měsíčníku Julese Chéreta, který obsahoval ty nejlepší soudobé plakáty vybírané samotným nakladatelem. V této době se také Muchův charakteristický styl začal označovat termínem „le style Mucha“, který se pak stal synonymem současného stylu art nouveau či secese.
Uznání široké veřejnosti, které Mucha získal jako mistr secesního plakátu, sehrálo velkou roli i v jeho úspěchu v rámci nového žánru – dekorativních panó (panneaux décoratifs). Dekorativní panó byly plakáty bez textu, prototyp dnešních uměleckých plakátů, navržené čistě pro jejich uměleckou hodnotu či k ozdobení zdí interiéru. Tiskař Champenois byl tím, kdo nápad nejen vymyslel, ale z obchodního hlediska jej také realizoval: aby maximalizoval obchodní příležitosti, recykloval Muchovy návrhy v nejrůznějších formách. Byl to ale právě Mucha, kdo z dekorativních panó udělal novou uměleckou formu. Byla cenově přívětivá a dostupná široké veřejnosti, zatímco tradiční umělecká díla byla k dispozici pouze několika málo privilegovaným.
Mucha zastával názor, že skrze tvorbu krásných uměleckých předmětů se zvyšuje kvalita života. Věřil také, že má jako umělec povinnost vytvářet a propagovat umění pro obyčejné lidi. Pomocí jeho novátorské koncepce masově vyráběných dekorativních panó se mu dařilo oba tyto záměry úspěšně naplňovat. O dekorativních panó Mucha později napsal: „Byl jsem rád, že se mohu věnovat umění pro lidi a ne pro soukromé přijímací salonky. Nebyla nijak drahá a dostupná široké veřejnosti a našla svoje místo v domech chudých rodin, stejně jako ve vyšších kruzích.“
Prvním z Muchových dekorativních panó byly Roční doby (1896), série čtyř děl, která zobrazovala témata spojená s těmito čtyřmi obdobími. Soubor se stal velmi populárním a následovaly ho další oblíbené série jako například Květiny (1898), Umění (1898), Denní doby (1899), Drahokamy (1900) a Měsíc a hvězdy (1902). Tyto soubory dávají na odiv všechny typické atributy Muchova plakátu – zobrazení krásných žen s vyzývavými gesty, dekorativní práci s rozpuštěnými vlasy a květinovými vzory, pozoruhodné, leč decentní barevné ladění. To jsou prvky, které pak dohromady vytváří působivou vizuální harmonii, která má za cíl diváka inspirovat a povznést.